Dan Vandas čtvrtý v premiérovém knock-out sprintu

Nejnovější mistrovská disciplína v leckoms vyvolává jisté pochyby o podstatě orienťáku, byla nicméně v rámci možností uspořádána velmi vydařeně, pod vedením klubu Orientační sporty Písek a za podpory pár zkušených hlavních spolupořadatelů, zejména hlavního rozhodčího Radima Hoška. Historické centrum Písku nabízelo nejen hezké kulisy, ale i mapově rozmanitý a technicky náročný prostor, který dokázal stavitel Dann Wolf důkladně využít. Pořadatelsky komplikovaný závod byl jako MČR vypsán pouze v kategoriích D21 a H21, ostatní měli možnost vybrat si jednu ze čtyř kategorií veřejného závodu, ten měl ale jednoduše podobu dvou sprintů. Závodníci MČR běželi nejprve kvalifikaci, která byla rovněž standardním sprintem s intervalovým startem. Pro tento účel byli rozlosování do tří rozběhů a z každého z nich postupovalo šest nejlepších do odpoledního semifinále, které už se běželo formou kontaktní „stíhačky“ ve třech skupinách po šesti. Z těchto skupin pak opět vždy nejlepší dva postoupili do finále, které už se běželo jen hodinu a něco později. Semifinále mělo dělící metodu „self-choice“ – kterou pokyny popisovaly takto: „Dělící metoda spočívající ve výběru jedné ze tří různých variant trati v poslední minutě před samotným startem. Tratě se liší pouze v určité pasáži, tyto jsou v posledním startovním koridoru připraveny na jeden papír vedle sebe, i s označením varianty. Závodník na pokyn startéra má možnost po dobu 20 sekund porovnat tyto odlišné pasáže trati a vybrat si jím preferovanou variantu trati. Varianty jsou zřetelně označené nezaměnitelným symbolem. Po uplynutí 20 sekund je papír s variantami opětovně zakryt. Závodník poté ze tří nabízených map (lícovou stranou dolů, s natištěným symbolem varianty) vybere jím preferovanou variantu, a před vlastním odstartováním potvrdí výběr mapy oražením v SI jednotce označené daným symbolem. Závodník je povinen absolvovat trať varianty, kterou si vybral, v opačném případě je diskvalifikován.“

Semifinále a finále již startovalo v aréně závodu, jelikož součástí divácké show je i představení závodníků a hromadné starty před publikem. Po finálových závodech následoval druhý z veřejných závodů a nižší finálové skupiny, do nichž propadli nepostoupivší závodníci, podle startovky, která byla nalosovaná už předem (a postoupivší do vyřazovacích bojů byli vyškrtnuti).

Hned úvod kvalifikace byl v technicky komplikovaném prostoru obchodně-bytové zóny při levém břehu Otavy, po přeběhu věhlasným kamenným mostem následovala parková pasáž a jen rychlý přeběh historického centra, v němž se pak odehrály zbývající závody. Semifinále přes něj zamířilo do školního areálu, v němž byla ona odlišná část tratí, a opět zpět. Finále bylo pak originálním stavitelským dílem, když byla trať rozdělena na tři části, všechny umístěné na stejnou (mini)mapu a namotané tedy ve stejném prostoru. Ve finále však přibyly umělé zábrany, které v semifinále umístěny nebyly. Předmětný prostor byl navíc natolik pestrý a místy s mnoha detailními objekty (schody, terasy, branky), že i po několikátém proběhnutí závodníky bylo stále nad čím přemýšlet. A jelikož úvod od startu byl navíc do stoupání, dělili se závodníci nejen různými volbami, ale i svými zbývajícími silami.

V mužské kategorii se bohužel hned v kvalifikaci vyautoval Kuba Chaloupský, kterému úvodní pasáž vůbec nesedla, zkazil v ní prakticky každou kontrolu a zůstal 19 s za postupem. Do semifinále se probojoval Ondra Metelka a Dan Vandas. Ondra pak v semifinále vyfasoval skupinu s Tomášem Křivdou a Vojtou Králem, takže třetí místo, byť tedy už nepostupové, bylo slušným výsledkem. Bandaska měl ve skupině jen jednoho horkého favorita, Jakuba Glonka, nakonec ale právě ten byl prvním nepostupujícím. Podobným překvapením byl v ženách nepostup Terky Janošíkové do finále, ta o něj ale přišla  taktickou chybou, když naběhla po paměti na místo dopolední sběrky, pro odpolední závod však byla dál od cíle.

Ve finále se ženy hned na jedničku rozdělily na tři volby postupu a Terka Čechová si tím v zásadě zajistila vítězství, když ostatní už pak jen stahovaly, Jana Pekařová však prohrála finiš jen o málo. Už trochu s odstupem skončila třetí juniorka Ema Černá. Málo na jejich rychlosti a výkonech snižuje, že chyběly dvě z našich nejlepších reprezentantek, naše Denisa Kosová po vážném zranění kotníku na brněnském sprintu o týden dříve, a Venda Horčičková pro natržený sval z MČR na KT.

V mužích se vcelku dle očekávání souboj o zlato rozhodoval mezi Tomášem Křivdou a Vojckem, v průběhu závodu se ve vedení střídali, ale v závěru se do těsného vedení dostal vítěz premiérového KO sprintu na světovém poháru (2018 na pražském výstavišti), tedy Vojta, a Křivda byl letos konečně poražen. S jen malou ztrátou za nimi pak doběhl Jonáš Hubáček, pak už Dan Vandas. Ztrátu necelé půl minuty na vítěze přičítal skoro víc chybám než běhu, prostě i po tolika proběhnutí téhož prostoru bylo v té rychlosti stále náročné najít nejlepší postupy a ani nefarstované finále nebylo prostým hromadným dostihem. Laťka pro další pořadatele byla nasazena hodně vysoko....

Stránka závodu