Mistrovství světa - páté místo ze štafet pro Denisu Kosovou
Po krátké pauze na vydechnutí má o-divák další práci. Dnes začíná kvalifikací krátké trati mistrovství světa, tedy to "hlavní".
Letos se koná v lesních disciplínách, následovat bude zítra klasika, po volném pátku pak finále krátké a v neděli štafety. Tým, který už pár týdnů zásobuje socsítě nechutnými alpskými kýči v rámci přípravy, je natěšný, zdravý a nabušený, takže se doufejme máme na co těšit. Česká sestava 4D + 5H čítá i dva naše zástupce - Denču a Bandasku, do individuálních disciplín můžeme postavit 3 + 3 závodníky, oba naši z nich běželi jen middle. Pro Bandasku šlo o první start na MS (po úspěšném loňském vystoupení na akademickém MS). Bohužel právě on byl nakonec jediným z našeho týmu, který do finále neopostoupil, se ztrátou +5:37 skončil na 17.místě, 35 sekund za posledním postupovým 15. místem. Z dojmů vyplývá, že přispělo i klišé jménem "nováčkovská daň": "Největší chyba byla na k11 přes minutu, jinak jsem potom nechal na k3 a pár dalších. Měl jsem respekt ze závodu, necítil a nevěřil jsem si dostatečně". Ale máme to za sebou a pro příště víme, že na to má. Denča se ztrátou +4:08 bezpečně postoupila v A rozběhu ze 6. místa.
Ve čtvrtek se běžela klasika. Tato je i na dospělém MS bez kvalifikace, takže startují všichni rovnou do jednoho závodu, v mužích bylo ve startovce 78 závodníků, v ženách 73, s tříminutovými intervaly. Z OK99 jsme mezi nimi sice nikoho neměli, ale česká výprava zaznamenala fantastický výsledek díky 4. místu Tomáše Křivdy. Pořadí mezi nejlepšími na čele se dlouho celkem promíchávalo, ale s malými rozdíly a po většinu závodu se (v konečném pohledu) Křivda dlouho držel většinou na 3.-4. místě. Zpětným pohledem na průběh závodu se po motýlku (k20-24) před něj dostal ještě Daniel Hubmann a až po chybce na k27 i Oli Ojanaho. Opět tak následovalo dramatické čekání u obrazovek na výkony dalších, protože Tom startoval 70 minut před koncem a hlavní soupeři vybíhali až po něm - startovka je odzadu dle rankingu IOF.
Dlouho tak vydržel v křesle pro průběžně vedoucího závodníka. Nedlouho po něm startující Joey Hadorn zaostal o 42s, až po další více než půl hodině začali dobíhat ti výsledkově nejlepší. Nesmrtelný Daniel Hubmann byl nakonec o 39 s pomalejší (a skončil šestý), více infarktový tak byl doběh Emila Svenska, který měl nakonec s Křivdou na sekundu stejný čas. Vítězný Kasper běžel a doběhl s velkým náskokem, nakonec +4:45, ale pak byl naopak o pouhých 14 sekund rychlejší Ojanaho. To už znamenalo prakticky jisté odsunutí z medailové pozice, protože v lese byl tou dobou ještě Matthias Kyburz, který byl jediným, jenž držel s Kasperem (na dálku tedy) krok po celý závod. Před dlouhým postupem v závěru (k31-32) byl dokonce 20 s před ním, ale pak vzal horší volbu a nakonec zůstal poražen o 51 s (a Ojanaho byl tedy třetí). Vítěz absolvoval trať s parametry 14,0 km / 680 m 35 k v čase 93:06.
Trochu ve stínu tohoto výsledku by tak mohlo zůstat výborné 10. místo Miloše Nykodýma. Mezi ženami byla z našich nejlepší Terka Janošíková, na 14. místě, se ztrátou + 15.47 na vítěznou domácí Simonu Aebersold - Tove skončila až druhá, se ztrátou 31 s, a to ještě stáhla minutu v závěru, když vzala lepší volbu na zmíněném postupu, na němž Fosser předběhl Kyburze. Pouhých 14 s, které dělilo Tomáše Křivdu od bronzu, znamená, že české barvy od medaile z dospělého MS stále dělí plných 11 let, od individuální 12 let, od individuální mužské 15 let.
V sobotu se pokračovalo krátkou tratí. Na start se postavila v naší výpravě mj. i Denča, pro ní se však závod proměnil v jednu velkou demotivační katastrofu... "Tolik dřiny to stálo a nefungovalo vůbec nic. Běželo se mi hodně špatně a technicky jsem byla hodně nejistá. Pokazila jsem 3,4,5,11,16,18. Ta 16 byla moje blbost, ale už jsem byla celkem mrtvá s ztratila směr. Tahle chyba mě úplně zlomila. Do té doby se to krásně někde za 15. místo dalo doběhnout." Byla tak asi spíše náhoda, že zrovna na postupu 15-16, v podstatě nejprve poměrně podobnou kličkou (ale pak s ještě výraznějším blouděním) závod definitivně pohřbila také Simona Aebersold. Pro Denču to je nakonec 30. místo, zatímco Terka Janošíková zaznamenává moc hezké osmé a Venda Horčičková jedenácté. Tentokrát už vyhrává Tove, s náskokem +2:18 na Natalii Gemperle, jen o trochu pomalejší je Hanna Lundberg, teprve ročník 2002. Natalia rozená Vinogradova je původem Ruska, s mnoha medailemi z MS, do letoška naposledy (stříbrnými) ze sprintu a klasiky z Doks 2021, tehdy už tedy za "neutrální tým". Vdala se předtím za (o 25 let staršího) švýcarského O-fotografa a vloni v březnu získala švýcarský pas, který jí letos umožnil start za Švýcarsko. V současné atmosféře trochu nepříznivá kariéra, její politické názory neznáme, ale jinak je známá jako fajn milá holka.
Zpět do závodu, v kterém jsme po famózním klasikovém výsledku od Tomáše Křivdy možná tak trochu doufali v něco podobného. Pohledem diváka to vypadalo dobře, na k7 doběhl o 4 minuty Jonáše Hubáčka, který chyboval na šestce a pak i trochu na té sedmičce. Vláček čítající ještě Rakušana Gernota Ymsena doběhne až do cíle a v ten moment to je ještě skoro nejlepší výsledek, ale na v ten moment vedoucího Eskila Kinneberga ztratil 2:24, což dává tušit, že se asi najde řada dalších s lepším časem. Nakonec jich bylo celkem hodně a je to až 17. místo. O medaile se bojuje až do samotného závěru, protože brutální výkon předvedl poslední startující Matthias Kyburz, který porazil o rovné 2 minuty týmového kolegu Joey Hadorna. Kyburz na trati sebral Švéda Albina Ridefelta, který se ho držel až takřka do konce. Ke své vlastní smůle však na předsběrku vzal vlastní stopu, kontrolu podběhl a ztratil tím nejen okolo 20 sekund, ale taky medaili. To je však v zásadě dobrý konec, nejen proto, že by byla v zásadě odvisená, ale takto to na poněkud senzační (byť pro trenéra týmu Radovana možná ne tak nečekaný) bronz stačí Rakušanovi Jannisovi Bonekovi.
V neděli se pak šampionát uzavřel štafetami. Jonáš Hubáček se po krátké trati už necítil dostatečně málo rozsekaný na to, aby si věřil i na štafety, a tak rozbíhal pardubický rychlík Martin Roudný. Po spolehlivém výkonu dobíhá v trojici na 11.-13. pozici s Rakouskem a Velkou Británií, se ztrátou 2:40 na čelo. Za celou trať jsou tři farsty (dvakrát farstovaná kontrola a jednou Miloš Nykodým podal výborný výkon, společně s Rakouskem (Gernot Ymsen) to vytáhli výš, doběhli Francii a je z toho 5.-7. místo, se ztrátou přes 5 minut, resp. 2,5 min. na dvojici na 3.-4.místě. Relativně nedaleko za námi pak následuje Lotyšsko, Dánsko, Polsko. Na čele už se částečně rozhoduje, protože Švýcar Joey Hadorn se dostává do samostatného vedení, za ním je trojice Skandinávců ještě chvíli společně, ale Olli Ojanaho jim lehce odskočil jinou volbou na postupu 12-13. Bergmann se na něj sice na chvílí dotáhl, ale Fin nakonec v (krátkém) pytlíku odskočil a předává více jak půl minuty před Švédskem s Norskem.
Na posledním úseku už Kyburz nedává nikomu šanci a bezpečně dobíhá domácím pro zlato. Náskok Miiky Kirmuly na další Skandinávce je chvílemi větší, chvílemi menší, ale udrží jej a ještě jej trochu zvětší na postupu 12-13, který i on, tak jak Olli, jde menšinovou volbou zleva, cestovkou a traverzem. Mezitím za ním už Svensk mírně odskočil Kinnebergovi na postupu od farstované k4 na společnou k5, kde měl Svensk farstu, při níž se nabízelo využít rychlé cesty. Na 2.-4. místo tak na předávku postupně už o samotně dobíhá Finsko, Švédsko a Norsko.
Na třetí úsek vybíhá za nás Tomáš Křivda, společně s Lucasem Bassetem a bronzovým z middlu Rakušanem Jannisem Bonekem. Ten chybuje na farstované trojice a z této skupinky odpadá, tak ho ještě dobíhá Lotyš Uldis Upitis, daleko není ani Polák Olejnik. Zejména Lotyš se občas dostává hodně blízko i za nás. Křivda se ale drží na stejné pozici s Bassetem, často si jde vlastní stopu, ve výsledku jsou však stále v zásadě na stejno. Dvě kontroly před diváckou ale Křivda volí trochu horší postup a ještě chybuje, ve snaze dohnat Basseta pak trochu kazí dohledávku i na další kontrolu a je z toho minutová ztráta, takže je to nakonec bez přímého souboje 6. místo. Pořád tedy alespoň velká bedna pro tým, v němž dva běželi štafety na MS poprvé.
Závod žen pro nás bohužel nezačíná vůbec dobře, Venda Horčičková kazí hned k1 a nechává na ní okolo minuty a půl, takže po zbytek závodu už jen dotahuje; o to větší škoda, že v cíli uvádí, že fyzicky to nešlo až tak špatně. V cíli je to 12.-14. místo místo s Francií a Polskem a ztráta přes 5 minut na tou dobou už poměrně výrazně vedoucí Švédsko (Hanna Lundberg). Nastupuje Denča, která bohužel opět v cílovém rozhovoru vyjmenuje seznam kontrol, které zkazila, ale není to až taková tragédie. Většinu závodu v druhé půlce absolvuje s Alexandrou Hornik a Španělkou, dvě kontroly před diváckou Polku ztrácí, když nabíhá její farstu, ale sama má vzdálenější. Předává tak na 7. místě, minutu na Polsko na šestém a minutu před Francií se Španělskem. Ztráta na třetí místo je 3 minuty, ale před námi je mj. Norsko a Finsko, takže v zázrak už se nedá moc věřit. Po druhém úseku už je v zásadě rozhodnuto i o stříbru, zatímco Sara Hagström drží vedení Švédska, Natalia Gemperle vytváří na druhém místě spolehlivý náskok před Norskem. Terka Jano pak hned na začátku předbíhá Polku, ale chybuje v závěru postupu na pětku a následně i na nedalekou sedmičku, kde jde ovšem o trochu hromadnější chybku, takže tam se to trochu přemele, předbíháme Estonsko, ale dotahuje se na nás Dánsko (Miri Thrane Ødum) a málem i Francie. Ale už jen málem, takže po celý zbytek závodu se na tom nic nezmění a Terka tak získává konečné 5. místo až v úplném závěru, když na dlouhém předdoběhu utrhne Miri (mmch vítězku middlu na našem JWOC 2013 v Radvanicích). Po třetím úseku Tove tedy mezitím vítězí Švédky, stejně jako Simona Aebersold bez problémů uhájí stříbro, pro bronz už taky o samotě dobíhá Andrine Benjaminsen Norsku. Tomu mmch. rozbíhala Marianne Andersen, která má od svého prvního startu na MS letos už rovných dvacet let, tedy dokonce o rok více, nežli Daniel Hubmann! Denča si tak trochu spravila chuť vystoupením alespoň na štafetovou velkou bednu, ale celkově neodjela ze Švýcarska s úplně pozitivními pocity: "řekla bych, že technicky nebyl v pohodě ani jeden závod, ve všech bylo hodně chyb. Ve štafetách asi nejmíň, ale na můj vkus stále hodně. Když to fyzicky nebylo nijak excelentní, tak se pak počítá každá vteřina. Každopádně se ukázalo, že můj bolavý kotník, je zánět šlachy, co mě trápí už od Norska a možná (doufám), částečně vysvětluje moji mapovou nestabilitu." Každopádně budeme (a nejen jí) držet palce, protože česká série závodů světového poháru následuje velmi brzy!
