JWOC - ZLATÝ DOUBLE pro Kubu Chaloupského !!!

Letošní JWOC hostilo rumunské, dříve uherské, město Baia Mare. V pondělí 3.7.2023 začalo sprintem. Ve startovce bylo 174 juniorů a 153 juniorek a nejlepším umístěním naší výpravy bylo 6. místo Kuby Chaloupského. Dlouho se po doběhu držel ve vedení, ale našlo se nakonec několik rychlejších borců. Na vítězného Němce Anselma Reichenbacha ztratil 20 s, na medaili chybělo 11 s. V závodě v městském prostředí byla řada kratších postupů s volbou a jeden dlouhý, posledních 8 kontrol pak už spíše na sílu v otevřeném prostranství s pár velkými budovami: "Párkrát se mi nepovedla vybrat nejlepší volba a taky mi 2x nevzala kontrola na první dobrou, ale v zásadě maličkosti, takže spokojenost." Z našich juniorek skončila nejlépe Anička Karlová na 8. místě, se ztrátou 56 sekund na vítězku, kterou se stala Maďarka Rita Maramarosi. Míša se ztrátou 4 minut skončila 89., po ne zcela optimální letošní i loňské sezóně však od sprintu ani mnoho nečekala. Pořadatelům trochu zhavaroval úsek dopravy, když vůbec nedorazily autobusy, které měly závodníky odvézt z karantény, a přesun se ve zmatku a stresu řešil operativně. Nicméně na Dacii představující jiný objekt na sběrce nedošlo. 

V úterý se pokračovalo sprintovými štafetami, v hned sousedním městském prostoru, se stejnou cílovou arénou. Naše týmy běžely ve složení A: Anna Karlová, Dan Bolehovský, Kuba Chaloupský, Lucie Dittrichová, B: Ema Černá, Matyáš Štrégl, Jiří Donda, Markéta Mulíčková. V rychlém závodě rozhodovaly detaily a závodní pole se příliš netrhalo. Anička Karlová sice hned na jedničku naběhla jinou farstu, ale držela stále minimální ztrátu a nakonec předává třetí, 15 s za vedoucím Maďarskem, resp. reálně druhá, protože před ní je ještě novozélanďanka, která ale nemá v pořádku ražení (na inkriminované kontrole ale dle svého tvrzení byla). I po druhém a třetím úseku jsme mezi nejlepšími, v závodě nedochází k žádným velkým zvratům a stále se žene vpřed skupina závodníků, v níž se pouze průběžně mění pořadí a ztráty v řádu vteřin. Na televizní páté kontrole čtvrtého úseku jsme to dokonce my, kdo je ve vedení, ale tedy stále pouze v rámci roztahaného balíku. Bohužel v dohledávce na osmou kontrolu přichází chyba, po níž už se to na medaili dohnat nedalo. První nakonec přibíhá norské béčko, ovšem jen díky tomu, že vynechala k14 (čtvrtá od konce), vítězí tak Maďarsko (historicky vlastně tak trochu domácí), ne o moc, ale už bez přímého finiše, před norským áčkem. Následuje Finsko, Francie o finiš před Novým Zélandem (ovšem tím disklým tedy) a pak my, těsně následováni finským béčkem a méně těsně švédským áčkem, pak švédským béčkem se švýcarským áčkem, které mělo velkou ztrátu už po prvním úseku.

Ve středu začaly lesní disciplíny závodem na krátké trati. Všechny mají společné centrum 25 km východně od Baia Mare. Závody nemají kvalifikaci, běží tedy všichni jednou a společně, při dvouminutovém startovním intervalu tak juniorky startují pět hodin, junioři skoro šest. 000 bylo v 9.00 tamního času. Kuba vybíhal 11.58 h, Míša dokonce až 13.33 h. Poměrně kopcovatý listnatý terén nám nebyl úplně neznámý, takže Kuba měl potenciál urvat konečně individuální medaili. A povedlo se. V cílovém rozhovoru připustil jednu chybu na 15 s jednu na 10 s (asi tak, jak to všichni míváme běžně taky, žejo). Přišly až v závěru, nejdřív na vývratu ve svahu a pak na první z kontrol v závěru v otevřeném lukokřovinatém prostoru, kde se chybovalo často. Při výborném fyzickém výkonu to bylo průběžné vedení a čekání na to, co předvedou ostatní. Spíkrovi Kuba jmenoval jako obávaného soupeře Švéda Noela Brauna, který startoval až o dvě hodiny později. Za tu dobu všichni ostatní byli buď pomalejší a/nebo se nevyvarovali chyb - někeré krátké postupy skýtaly i volby a dohledávky někdy nebyly vubec lehké. I Braun se z nejvyšších pozic nakonec vychyboval, ale jeden rychlejší se přecejen nakonec našel, Švéd Hannes Mogensen startující o 4 minuty před Noelem. Kuba tak celé dvě hodiny setrval v cílovém křesle pro vítěze po boku Švýcarky (polského původu) Henriette Radzikowski (která z něj od svého doběhu už neodešla). Mogensen dle svých slov na chybách nechal celých pět vteřin a zejména v závěru pak předvedl i brutální rychlost, vyhrál tak nakonec o 43 sekundy (s časem 24:39), takže byl v zásadě asi neporazitelný. Až o dalších 33 sekund zpátky za Kubou skončili Dánové Oscar David a Brom Jensen (při bližším průzkumu se ukázalo, že se jedná jen o jednoho běžce se čtyřslovným jménem). Chybělo strašně málo, aby na pohovce vítězů seděla česká dvojice, protože na zlato během závodu dosahovala Lucka Dittrichová (KOB Směr Kroměříž, v anglicky vyslovující sféře dobývající svět pod jménem Lucy di Tričková), která zrovna na MČR klasice oslavila teprve osmnáctiny. Nakonec jí uteklo o pouhé 4 sekundy, když okolo 50 sekund ztratila v dohledávce na trojku, pak se vrátila na čelo (lepší volbou na k6 - obíhačka po cestě místo seběhu prudkým svahem; i když nejlepší junioři to rvali tudy), ale nakonec ještě zaváhala na předsběrce v onom otevřeném prostoru a možná rozhodující sekundy nakonec ztratila ještě volbou na sběrku. Pro české barvy tak tento den skončil dvojnásbným stříbem! V top ten skončil ještě Dan Bolehovský (USK) na 9. místě, +02:52, nejlepší další juniorkou byla 13. Anička Karlová (+01:18). Míša skončila na sympatickém 32. místě se ztrátou +04:17, s jedinou viditelnější chybkou na k5, na kterou ale chybovala například i vítězka Radzikowski.

Po dni volna pokračoval program páteční klasikou. I to běží všichni bez kvalifikace, takže při prvním startu v 9:00 (D 9:01) a dvouminutovém intervalu startovaly juniorky do 13:53, junioři do  14:46. Závod se běžel ve stejném prostoru jako krátká, pouze natažený do větší vzdálenosti. Opět tedy takový bukový kopcovatý les, více či méně svažitý a občas kamenitý a občas zelený nebo šrafovaný. První část relativně lehčí, v ne až tak členitém reliéfu a primárně (relativně) mírně do kopce. Následoval seběh svahem, který byl strmější, zarostlejší a členitě rozbrázděný. Na kontrole, která následovala (k11), se hodně chybovalo a rozhodovalo zejména v juniorkách. Ty pak měly jen jeden kratší postup a následně velmi dlouhý přeběh s pestrou škálou voleb - ten čekal i na juinory, ale až po vložené smyčce a z jiného místa. Nejdřív se rozherálo drama v juniorkách. Poměrně brzy startující (10:35) Anička Karlová rozběhla závod velmi dobře, ale právě na té k11 nechává přes dvě minuty. Ještě na desítce byla průběžně třetí, takto to nakonec stačilo na osmé. Taky hezké, ale při jejích kvalitách určitě mrzí. Mezitím už je ale na trati Lucka Dittrichová, tedy (velmi) těsně stříbrná z krátké. V první části trati ztrácí na Aničku postupně až okolo 50 sekund, odborným pohledem ze vzdálené židle se zdá, že to mohlo být i nepatrně horšími/méně přímými volbami, nejen fyzicky. Pak ale výborně zvládá kritickou k11, nejen dohledávku, ale i postup, na kterém soupeřky taky různě kličkovaly. Nekazí ani krátký postup 11-12, který taky nebyl zadarmo, a hlavně zkušeně dává dlouhý postup 12-13. Po doběhu se tak posadí do pohovky pro průběžně nejlepší a čeká co předvedou soupeřky, kdy předtím spíkrovi v cíli vyjádří naději na top ten. Soupeřek je celá řada a některé jsou fakt rychlé. Na k10 je Lucka nakonec průběžně cca 5. - 6., ale podařená k11 se ukázala být značnou konkurenční výhodou. Stejně tak dlouhý postup 12-13, který byl mezi nejlepšími zajímavou směsicí různých voleb. Po něm svádí nepřímý velmi těsný souboj se svojí přemožitelkou z krátké, tedy Švýcarkou Radzikowski, pár dalších není o moc dál a taky hrozí, ale už je nestíhají. V nepřímém souboji o zlato je Radzikowski na postupu na předsběrku lehce pomalejší (asi i trošičku uhnula z optimálního postupu), ale z krátké víme, že je fakt rychlá. A taky že je, nastává dramatický souboj na doběhu, do nějž se navíc v přenosu divákům u počítačů i v aréně zasekává časomíra, takže virtuální souboj lze sledovat jen na postupném přibližování se jednoho gps puntiku k druhému. A z toho není vůbec nic jasné, hlas spíkra hlásí novou vedoucí závodnici a Lucka se dobrovolně zvedá z gauče vítězů. Pak ale zazní oficiální verdikt … Čtyřsekundová porážka je vrácena s výrazně vyšším úrokem, než jaký dnes dostanete v bance. Její čas 57:28 je o sekundu rychlejší, i když na sběrce měla náskok ještě sedmivteřinový…. O 4 minuty později startující Vik to nakonec stačí na třetí místo a … stručně řečeno … nikdo další už potom tak spolehlivý výkon nepodal… A mmch třetí neljepší výsledek zaznamenává Miška, na 24. místě, +09:19.

Kuba to pojal z diváckého hlediska dost suše. Po pěti kontrolách se ho virtuálně drží už jen jeho oblíbený soupeř Noel Braun a Švýcar slavného jména, Matthieu Buehrer. Vítěz krátké Hannes Mogensen vybíhal o hodně dříve, průběžně ztrácel, pak trochu kazí k9 (typická paralelka při náběhu na hřbítek seshora..), ale pak se vrací a balí to. Český divák i Kuba mají mírnou výhodu v tom, že Noel Braun běžel 40 minut před ním. Sice tak po svém doběhu suverénně vede a je hvězdou arény, ale my vidíme, že Kubův puntik na mapě se mu postupně vzdaluje a už jen držíme palce… Buehrer drží krok už jen s Braunem a pak i on odpadá - i on chybuje na postupu v seběhu (v H to je 9-10), tak jako řada juniorek. Tím se před něj dostává jiný Švýcar, Schaerer. Kuba ale už jen upevňuje svoji pozici na čele, i on získává oním členitým seběhem, kde našel trochu lepší stopu než Braun a zvýšil tak svůj záskok z 13 s na 66 s. Dlouhý postup 17-18 jde o půl minuty lépe, když Braun si věří na dlouhou cestovku zleva. Na TV k21 Braun před zraky kamery upadl a nezvedá se uplně bez bolesti (prý kotník), ale to už jen znamená zvětšení ztráty, kterou by nedohnal. Na konci to je totiž s časem 71:20 (10,7 km / 585 m) vítězství o 3:08 …! Komentátor si vyslechne, že nový průběžný vítěz se cítil od začátku unavený a hlavně v závěru na to musel tlačit, pomohla ale občasná seběhnutí se závodníky, které předbíhal. "Nějaká chyba?" "Dnes asi vubec žádná.."  Nastává opět čekání, co na to ostatní, Kuba vybíhal 49. od konce. Ale z vybíhajících po něm už jsou nakonec na velké bedně jen dva - kromě Buehrera se trochu nečekaně ze zadnějších pozic přiřítil Stanislaw Pachnik. Společně s Hannou Sudol tak zařídil pro Polsko výborný výsledek - 6. místo v obou kategoriích. Možná je to pro ně trochu zářez do historie. Každopádně ale pro nás. Po předvčerejším dvojitém stříbru to je dnes double zlatý.....

Nakonec výborné 11. místo si připsal Dan Bolehovský, tím spíš, že je ještě osmnáctka. Na top10 chybělo jen 5 sekund. Jen o 1:07 pomalejší je Jiří Donda, který trochu netypicky kazí v závěru poslední „kompletně lesní“ postup 20-21 a ztrácí na něm dvě minuty. Každopádně hodně slušné výkony hned od tří borců. To znamenalo hodně slušný příslib pro následující závod štafet….

Ty se běžely na stejnou stranu jako individuální lesní závody, ale stavitel z velké části využil otevřené prostory, přes něž se přeběhlo do lesní pasáže a pak opět po loukách zpět, pytlík pak byl naopak celý v lese a ještě k tomu hodně zeleném. V hlavní žluto-bílé části trati se moc nechybovalo, rozhodovaly tedy (kromě fyzičky) malé chyby a odlišné farsty, kterých nebylo mnoho. A párkrát se nabízela i volba s využitím cesty, v součtu s vlivem konkrétní polohy závodníkovy farsty.
V 9.30, tedy už 8.30 našeho času, startují junioři. Ve smyslu výše popsaného se na prvním úseku nedělo nic moc dramatického a Dan Bolehovský přibíhá zcela spolehlivě v úvodním desetičlenném jen mírně roztahaném hadu na pátém místě (10. místo ve výsledcích zohledňuje asi až pořadí vyčtení). Nechybí nikdo z favoritů a Švýcaři mají v tomto vláčku obě štafety.
Na druhém úseku se odpoutává trojice čítající Jirku Dondu, áčko Švýcarska (Matthieu Buehrer) a Norsko (Martin Vehus Skjerve) - všichni mají na k1 i k2 stejné farsty a ještě k tomu nejlepší. V čele se zdá být povětšinou Buehrer a asi i s přispěním přímější dvoukonotrolové farsty na k9-10 se trhá a probíhá diváckým úsekem 50 sekund před ostatními dvěma jmenovanými. I v pytliku má  kratší farstu a náskok už 1,5 minuty, ale pak kazí nefarstovaný vývrat v zeleném a trojice je opět spolu. V zásadě pohromadě i předává, následována o pouhých 40 s později švýcarským béčkem a Finskem.

Na třetím úseku už nemá vedoucí trojice společnou farstovanou dvojku a přichází právě ony odlišné cestovkové volby, které ve výsledku značně promíchají pořadím. Nor (Iver Dalsaune Thun) má kratší farstu a jde zcela sám, ovšem následován onou další dvojicí. Kuba a první Švýcar (Pascal Schaerer) mají delší farstu a volí společně jinou obíhačku. Když pak Kuba lehce kazí dohledávku a závodníci z kratší farsty razí dřív, jsme najednou pátí a na televizní trojce si komentátoři myslí, že jde o nějakou chybu, když na ní vidí jiná jména než čekali. Naštěstí Kuba je „unavený“ v jen poměrně standardní míře, takže uprchlíky za chvíli docvakne a na k4, první lesní, už je všech pět pohromadě. Fin Aarni Ronkainen se snaží trochu trhnout, ale to se mu vymstí, pětku trochu míjí a na ostatní tim trochu ztratí. Sice ne moc, ale už to nedotáhne. Kuba se švýcarským béčkem (Benjamin Wey) se lehce odtrhávají, když má Shaerer na osmičce lehce delší farstu. Ale pořád se drží velmi těsně (cca o 15 s), zatímco Nor a Fin už jsou vzadu o další minutu. Co s tím udělá zelený pytlík, který už je na posledním úseku nefarstovaný..?  Nejdřív nic, ale pak Schaerer, který v tom zeleném přecejen pořád nemá soupeře na dohled, udělá kličku na tom vývratu v zeleném (k18), který zkazil i jeho štafetový kolega Buhrer, a šanci na zlato se tak vzdaluje ještě víc. Očekáváme těsný souboj, ale kamera nakonec ukazuje na sběrce Kubu osamoceného. Wey krátce před ní upadl při přeběhu říčky, jak moc fatálně, to by nám musel říct on, ale každopádně Kuba to viděl, tak mu bylo jasné, že už stačí jen kousnout výběh od říčky..  Sběrku razí o 7 s dřív, což v jeho případě znamená jistotu……….. Švýcaři tak potvrzují své kvality, když v neredukovaném pořadí obsadí zbytek bedny. V redukovaném si pro bronz doběhne Finsko - s Norem oba kazí dohledávku na k17, ale Nor na ní zůstane mnohem déle, až tak že ještě na předsběrce je takřka společně s Německem, francouzským béčkem a Velkou Británií - ta je nakonec týmem, který už se na velkou bednu nevešel, od k16 po k18 přitom byli na (redukovaném) čtvrtém mstě. To nakonec berou Němci! Za Británií už pak přibíhá za Nový Zéland neohrožený Zefa Faavae, stejně jako na klasice v kraťasech, i tak ustál těsný souboj o konečné 9. místo s Ukrajinou, které rozbíhal „náš“ Serafim Kovalčuk. Teprve za Estonskem je až na 12. místě, resp. redukovaném 11. místě, Švédsko. To při pohledu na startovku a výsledky ještě dělalo změny v soupiskách, což bude určitě asi určitě souviset se zraněním kotníku, které si Noel Braun v přímém přenosu udělal na televizní kontrole v závěru klasiky. Napsaný byl na finiš áčka, ale nakonec vubec nenastoupil. Na druhý úsek byl postaven Marcus Stenebo původně psaný na rozběh béčka; vedoucí pozici udržel jen chvilku, čelní závodníky ztratil po naběhnutí špatné farsty na k2 a nakonec předává se ztrátou necelých tří minut, s níž už tedy finišující náhradník Linus Wernstrom, původně psaný na druhý úsek áčka, mnoho nesvedl (béčko Švédska mělo neúplnou soupisku už před odstavením Brauna. Sice i tak zůstali aspoň ve dvou, ale kompletní tedy nebyli). Na neredukovaném 13. místě už následuje naše béčko ve složení Matyáš Štrégl - Martin Gajda - Jan Strýček.

Na prvním úseku juniorek se postupně vytvořil desetičlenný had, v jehož čele probíhá diváckým úsekem Anička Karlová….. Se Švédkou ještě trochu odskočí a předávají půl minuty před ostatními, ale všech deset dobíhá v necelé minutě. Mezi nimi má Švédsko a Švýcarsko áčko i béčko. Norka dobíhá sama o minutu později (hlavně po chybě a delší farstě na k8 - stejná jako v juniorech k2 - a až na druhý pokus dává i farstu v zeleném ptyliku) a zcele ze hry je Finsko + 4:30.

Na druhém úseku to nejdřív vypadá stále stejně, na vedoucí dvojku Maky Mulíčková - Elsa Sonesson se ale brzy dotahuje Maďarka Viktoria Mag. Švédsko má na k4 trochu rychlejší farstu a dostává se do samostatného vedení, zezadu se navíc dotahuje i Norsko a finské béčko (resp. v ten moment tedy áčko). Pak to ale opět rozhazuje k8, kde má vedoucí Švédka i naše závodnice nejdelší farstu, Maďarka prostřední a Norka nejkratší. Maky na ní navíc trochu nechává (je to ta samá, na které zaváhal Kuba, jen s náběhem z druhé strany), takže diváckým úsekem (ten je 10-11)  probíhá Norsko těsně před Maďarskem a Švédskem, až o 1:15 později my a finské béčko a na dohled Švýcarsko se švédským béčkem. Švédka kazí v pytliku tu jedinou farstovanou kontrolu, když nejdřív nabíhá tu bližší, kterou mají pouze ostatní dvě z čelní skupinky. Maky má taky tu vzdálenější, ale bez problému a předává tak čtvrtá, půl minuty na třetí Švédsko a lehce přes minutu na čelní dvojici. Ale jen kousek za ní pak Finka, béčko USA (z prvního úseku teda) a pak Švýcarka.
Na prvních třech pozicích to je následně stejné, na dalších se další tři tak různě míchají, ale na k4 máme nejlepší farstu (Maky na 2. úseku vyžrala snad všude ty nejhorší, takže by se to teď mohlo vrátit) a od pětky tak je včerejší zlatá medailistka Lucka lehce odskočená společně se Švédkou (Alma Svennerud) na 4.-5. pozici. Ale po osmičce je to i na 3. úseku zase jinak, vedoucí dvojka má nejhorší farstu, Švédka nejlepší a naše prostřední. Diváckým probíhá Švédka sama s 15s náskokem před dalšími třemi, které jsou společně. V zeleném pytliku, kde už na posledním úseku není farstování, jsou však po chvilce už všechny čtyři společně. Bez chyby probíhají záludné kontroly, jen Norka lehce odpadá. Opět hypnotizujeme v přenosu záběr na zatím opuštěnou sběrku a …. pak se nám opakuje obraz ze závěru předchozího závodu. Lucka razí sama, ale neopakuje se náskok. Ten je jen tři vteřiny a ten nakonec nestačí. Po dramatickém souboji vítězí Švédsko před Maďarkami a fakt jen těsně před námi. Ale placka je tam! Finišmenka, která je tady prostě vždycky řeší v řádu jednotek vteřin, má aspoň pestrou sbírku všech tří. Ale to se nakonec mění, zase jednou dochází po vyčtení na slzy opačného významu, vítězky jsou disk, ukáže se, že Alma Svennerud minula kontrolu na konci diváckého úseku bez oražení.... Megaradují se tak Maďarky (historicky na tomto území vlastně tak trochu domácí….), Norky tak nakonec ještě berou bronz, následuje osamocené finské (ex)béčko, pak finské (ex)áčko  o kousek před Dánskem, pak samotné norské béčko a pak to pořád ještě na velkou bednu v redukovaném dá Francii, za níž už kousíček přibíhá Ema Černá (tj. 9. v neredukovaném) z našeho béčka (1. úsek Bára Smolková, 2. úsek naše Miška). Na zásadních pozicích se nic nemění, Švédsko má dnes tedy černý den (a ani v juniorkách jejich béčko nakonec neběželo všechny úseky) a vše potvrzuje finální vyhlášení vítězů… Po něm následuje vyhlášení soutěže národů (kterou suverénně vyhrálo Švýcarsko, s 209 b., pak my s 286 b. a Finskem s 290 b.),  fotografování pořadatelů  a nakonec slavnostní ukončení šampionátu s tradičním předáním vlajky IOF zástupci pořádající země. A jelikož za rok se JWOC vrací po 11 letech k nám a zezPlzně nikdo oficiální nepřijel, převzal ji nejúspěšnější zástupce naší výpravy…….

Infosouhrn na wordlofo

Infosouhrn na eventoru

Instagram našeho týmu, instagram JWOC