Smutná zpráva

Ve středu 3. května 2023 ve věku 83 let zemřela naše kamarádka a dlouholetá členka OK 99 Hradec Králové - Růžena Rýglová. Maminka našich kamarádů a dnes již bývalých členů Hanky, Jardy a Mirka.

Růžena, Růža nebo Růženka, jak jsme jí říkali, se poslední dobou ze zdravotních důvodů již orientačnímu běhu věnovat nemohla. Každoročně mě ale na začátku roku volala a ani letošní rok nebyl vyjímkou, že chce i nadále zůstat členem našeho klubu OK 99 a kolik, že si má poslat peněz na svůj účet, aby nebyla nic dlužna. Při každém našem setkání se vždy usmála a ptala se, jak nám to běhá a vzpomínala na to krásné, co se svými dětmi a orientačním během zažila.

Dokud jí to zdravotní stav dovoloval a síly stačily, byla organizátorkou zimních i letních zájezdů pod hlavičkou školských odborů. Nikdy nás, k ní věkově bližší orienťáky, nezapomněla o těchto akcích informovat a k účasti na nich pozvat. Řada z nás to využívala a byly to akce zdařilé.

Z mnoha vzpomínek na Růženku mám a budu mít v hlavě tu ze srpna 1996. To jsme s Vláďou Orlem Rybářem při závodech Pěkné prázdniny v Českém ráji v Nové Vsi u Branžeže po jedné z etap seděli v plavkách v kempu u rybníka a popíjeli nějaký nápoj (jaký to byl, si snadno domyslíte). Najednou kde se vzala tu se vzala, zcela nenápadně přišla Růženka a zeptala se nás, jestli, když máme tak rádi běžky, nechceme "náhodou" vyrazit na Vasův běh. Řekla nám, že ona i její manžel Láďa jako diváci jedou. Bylo léto, my byli v plavkách a jen jsme na ní vykulili oči, s čím to za námi přišla. Nejdřív jsme si mysleli, že si z nás dělá legraci ale po krátkém povídání nám bylo jasné, že to myslí vážně. Nejdřív jsme jí řekli, že bychom to nedali, že jet na běžkách 90 km je na nás moc dlouhé. Ale znáte to, nasaď někomu brouka do hlavy a ono to nějak dopadne. Slovo dalo slovo a po dalším nápoji jsme měli oba jasno. Zvýšíme tréninkové dávky a pojedeme taky. No a tak jsme v březnu 1997 vyrazili spacím autobusem do švédské Mory na vysněný Vasův běh. Růženka i Láďa Rýglovi jeli taky. Večer před závodem jsme si s Orlem připravili běžky, vosky a věci a chystali se spát. Najednou vidíme, jak Láďa lepí na svoje a Růženčiny hůlky leukoplasti s nějakými čísly. Zeptali jsme se ho, co to je a málem jsme upadli. Láďa a Růženka nám s usměvem řekli, že mají startovní čísla, jedou taky a na těch náplastích mají napsané limity - časy které musí stihnout na jednotlivých občerstvovačkách tak, aby nebyli staženi ze závodu a mohli to dojet. Přiznám se, že jsme jim moc nevěřili.

No a jak to dopadlo?

S Vláďou Orlem Rybářem jsme díky Růžence svůj první Vasák dali. Užili jsme si tu nezapomenutelnou atmosféru, sen většiny milovníků běžek, přes slibovaný mráz ráno na startu teplotu vysoko nad nulou, rychlé přemazání z připraveného modrého "extráče" na stříbrný klistr, kaluže na startovní louce, mokrou stopu, borůvkovou polévku, ..., v cíli jsme byli sice hodně unavení ale nesmírně šťastní. Vysprchovali jsme se, převlékli do suchého, najedli a vyhlíželi, kde je Růženka s Láďou. Nikde jsme je nenašli a tak jsme si říkali, že roste pravděpodobnost, že to snad dojedou. Setmělo se dost brzy a tak pořadatelé rozsvítili na dojezdu kolem trati svíčky. My s Orlem jsme se přesunuli na tribunu u dojezdu a netrpělivě jsme vyhlíželi každého, kdo se blížil do cíle. Občas měl některý z dojíždějících rozsvícenou čelovku a kolem něho jela vždy skupinka závodníků. No a nakonec jsme je uviděli. Dojeli spolu taky ve skupince, byli hodně unavení ale oba dva nesmírně šťastní, že se jim Vasák podařilo v limitu dojet. Růženko a Láďo, díky, že jste nás ukecali, byl to opravdu silný zážitek.

Růženko budeme už jen vzpomínat na chvíle strávené s tebou na různých akcích a závodech OB. Čest tvojí památce.

Za kamarády z OK 99 Hradec Králové

Pavel