Na ostravsku jsme natěžili jedno zlato a bronz

V sobotu 13. 4. (a pro některé i v neděli 14.4.) proběhlo letošní noční, které je tradičně prvním MČR sezóny. Letos jej uspořádal klub SKOB Ostrava přímo v oblasti ostravské „aglomerace“, v příměstském lese na hranici katastru Ostravy a Petřvaldu, tedy směrem ještě trochu na východ od Ostravy, na Orlovou a šikmý kostel. Na závodníky čekal, slovy popisů, terén „mírně zvlněný v nadmořské výšce 240 – 280 m n. m., velmi členitý s řadou rozvětvených podmáčených údolí (místy i vodní plochy), v části prostoru rekultivované haldy se strmými svahy, pozůstatky důlních vleček, převažuje listnatý porost, místy se vyskytuje mladá bučina snižující viditelnost, občasný podrost různé výšky a prostupnosti, středně hustá síť komunikací.“ Poznatky závodníků k tomu pak přidaly nemalé přešvihnutí směrných časů, výhodu pozdějšího startu v místech, kde se prošlápaval podrost, místy ne zcela přesnou mapou a v neposlední řadě diskuzi o nevybavení kontrol reflexy - vše více rozvinuto v prostoru pro zpětnou vazbu v orisu.

Více než ve znamení hald a uhlí byl závod ve znamení železnice, neboť s ohledem na příhodnou lokalitu jsme se zkusili dopravit vlakem (což musíme zopakovat, abych ještě někdy využil nabyté zkušenosti s nákupem a návratky hromadných jízdenek ………..) a závodní prostor byl přetnut funkční vlečkou (někdejší Báňskou dráhou), na níž sice současný provoz zpravidla představuje průjezd dvou lokomotiv za pracovní den, ale pořadatel pro jistotu projednal pro potřebný časový úsek výluku (ředitel závodu Pepa Juřeník je navíc někdejším vedoucím provozního pracoviště ČD Cargo stanice Ostrava hlavní nádraží).

V hlavní ženské kategorii Bára sice neobhájila loňské vítězství, ale na třetí místo to dalo, což jí s únavou (nebo možná i mírnou zdravotní indispozicí) po předcházejícím maďarském repre soustředění asi i stačilo. Vyhrála Denča, která se z Maďarska vrátila zdravá a na nočáky se sice moc nezaměřuje, ale nechtěla jet takovou dálku jen kvůli nedělnímu závodu a navíc z loňského nočáku naopak obhajovala jen disk (když tehdy patřila mezi závodnice, které prostě nenašly jednu hodně porostovou kontrolu), takže si naopak chtěla spravit reputaci. V mužské elitě jsme měli jediného zástupce, Ondra Metelka ale skončil až 18. Na velkou bednu se shodně šestými místy vešli Míša a Tom Metelkovic, z čímž ale určitě taky nebyli spokojeni, ostatní asi na výlet do Ostravy vzpomínají ještě méně rádi(y). Výsledky.