O uplynulém víkendu byla v termínovce zásadních českých závodů mezera. Pár nadšenců, kterým to umožnil čas a zdraví, ji využilo pro jeden z top o-zážitků - finský štafetový závod Jukolan Viesti.

 

Po mnoha sportovně-společensky úspěšných výpravách na Tiomilu už bylo na čase posunout laťku ještě výše - v zásadě doslova, vzato pohledem do mapy a statistickými údaji o závodě. Tiomila je vpravdě mega akcí, Jukola pak ovšem giga - bývá označována za největší štafetový závod světa napříč všemi sporty vůbec. Koná se v kombinaci závodu žen (čtyřúseková denní Venla Viesti) a mužů (noční Jukolan Viesti), letos bylo celkem přihlášeno 1417 týmů pro Venla Viesti a 1787 pro Jukolan Viesti, celkový počet závodníků tak přesáhl 18 000, čímž byl o zhruba dva tisíce překročen dosavadní rekord.

V porovnání s Tiomilou je Venla/Jukola více lidová a účastní se jí tedy širší publikum hobíků. Pro Finy má navíc širší kontext, neboť vychází z románu Alexise Kiviho Sedm bratří, jehož předmětem jsou osudy sedmi bratrů z Jukoly. Řadí se k počátkům vlastní finsky psané literatury a děj, založený na postupném směrování bratrů ke správnému a samostatnému životu, je v zásadě i symbolem probouzení a začátků samostatnosti Finska (více viz také naše Ročenka 2014). I Venla je součástí děje a nakonec se i stane ženou jednoho z bratří,

 

Pocitově je Venla/Jukola v zásadě příjemnější oproti Tiomile, neboť se koná o pět týdnů později a o něco severněji, což zvyšuje pravděpodobnost teplejšího a snad i suššího počasí (byť zrovna letos po suchém týdnu začalo právě během závodní noci pršet a už nepřestalo) a velmi zásadně prodlužuje dobu světla (resp. aspoň šera) během závodu mužů.

 

Zdravé jádro výpravy se vydalo na dlouhou cestu severovýchodním směrem již o týden dříve, ve složení Alda + Jana (ta to tedy vzala souběžně érem), Eda, Kade, Mamut, Panchy, Tom a Vask. Sosák ze zdravotních důvodů musel nakonec zůstat v pozici nehrajícího kapitána, takže oproti původní soupisce vypadla i Zuzka. Na místě se na pár dní přidali, již v závěru svého finského exilu, Janča s Pájou a leteckou poštou později také dorazil Košta.

 

Na romantické samotě u romantického jezera se pak takřka týden pilně věnovali trénování a rekognoskaci terénů, saunování a relaxování, vaření a konzumaci, bití komárů a veslování, bušení a čučení do notebooků, rozjímání a vyspávání, …

 

Den D a noc N potřebují ještě nějaký čas na setřídění a naformulování dojmů, nicméně z hlediska diváckého i závodního se jednalo o kvalitní zážitek. Janča Balcarová našla místo v soupisce týmu SK Honkaharjun Harhailijat a užila si první úsek Venly. Mužský závod jsme oběhli v sestavě Alda - Vask - Eda (dlouhá noc) - Tom - Mamut - Košta - Kade . Nominace na jednotlivé úseky byla dána nejen předpoklady pro daný úsek (délka, schopnost neztratit se v noci), ale i zdravotními okolnostmi, Tom, Mamut a Vask neměli závěr přípravného období v optimální formě. Kade pak dostal šanci zážitku z posledního úseku s ohledem na předpoklad, že před svým startem ještě uvidí a vyfotí doběhy nejlepších (což nakonec přesně klaplo). Panchy musel plnit své severské klubové povinnosti a běžel předposlední úsek béčka Ärly. V obrovsky početném startovním poli je nasazení laťky pro umístění stanovené jako úspěšné poměrně relativní, nicméně v průběhu závodu jsme mohli zjistit, že první stovka není zcela nereálná meta. Až do předposledního úseku jsme drželi cca 110-115. pozici, pak to kade s těžkýma nohama udržel aspoň v první stopadesátce, přesněji nakonec to bylo 149. místo.

 

V obou vítězných týmech bylo české zastoupení, Venlu vyhrál Domnarvets s Danou Šafka Brožkovou, na Jukole si po čase konečně zase jednou spravil chuť Kristiansand (KOK), kterému běžel Dým druhý úsek a stal se tak nejspíš třetím Čechem ve vítězném týmu Jukoly (po Švihákovi a Betovi). Kalevan tedy nenavázal na zlatou sérii, skončil tentokrát (ještě za Haldenem) třetí, v jeho sestavě byl i Ňuf a Bet. Pája finišoval áčko Vaajakosken Terä, které ovšem bylo disk, neboť závodník na druhém úseku si vyhodil kotník natolik vážně, že ani nedošel do cíle (pak beztak Jonne Lakanen na 6.úseku do cíle taky jen došel, když si špatně šlápnul na kotník a poslední hřebíček do rakve týmu zatloukl Patrik Horák na posledním úseku B týmu, z nějž odjel s vyhozeným ramenem do nemocnice). Panchyho Ärla 2 skončila 94., Janča Valešová dofinišovala pro Suunta Jyväskylä 2 na 151. místě.

 

 

Výsledky, fotodokumentace, videozáznam startu

Aktualizováno (Úterý, 16 Červen 2015 17:20)